Ve své tvorbě se dlouhodobě věnuji především portrétu a patřím k těm fotografům, pro které je vztah mezi fotografem a modelem naprosto stěžejní. Vzájemná důvěra plynoucí z dlouhodobé spolupráce umožňuje citlivou a důslednou práci s výrazem a stylizací. V případě tohoto souboru jsem byla pózujícím mužem, svým blízkým přítelem, přímo inspirovaná a jednotlivé výjevy tvořila speciálně pro něj. Díky tomu i přes silnou stylizaci a velkou rozdílnost rolí, do kterých je obsazen, vznikly portréty velmi osobní.

Caravaggiovi obrazy mi slouží jako východisko, nesnažím se je reprodukovat, ale stávají se scénou pro portrétovaného. Ten se paradoxně, ukryt za masku dané role, dokáže více otevřít a dát průchod niterným emocím.

Caravaggiova charakteristického šerosvitu dosahuji kombinací nasvícení

a domalovávání potřebných stínů přímo na kůži modelu. Tímto sofistikovaným

způsobem imituji Caravaggiovu práci s výrazným stínem umožňujícím precizní modelaci mužského těla.

Vzájemným prolínáním a ovlivňováním médií malby a fotografie vzniká až znepokojivé napětí. Má práce nechce vytvářet dojem olejomaleb, ani se nemá stát jakousi fotografickou iluzí. Zdůraznění filmového zrna i adjustace jasně upozorňují na to, že se jedná o fotografické obrazy, které specifickým způsobem z malby čerpají a tím ji i reflektují.

Kombinace médií, vědomá práce s kýčem, divadelnost i využití nesouladu mezi mužnými svaly a zženštilým projevem, vytváří rámec pro mé zkoumání pozoruhodně tenké hranice mezi krásou a ošklivostí.

…